Prázdný kočárek

V zájmu zachování identity jsem jí dala vymyšlené jméno Ema. Jedná se o jednadvacetiletou dívku, vyrůstající do 15 let v nefunkční rodině, od 15 do 18 let v dětském domově. Zcela určitě byla do o čtrnáct let staršího Milana zamilovaná, když zjistila, že čeká své první dítě. Nejspíš si myslela, že si Milana přes dítě „posichruje“ na zbytek života. Milan má z předešlého vztahu pět dětí a tak si ze šestého dítěte, dcery Marcelky, na zadek nesedl, jak očekávala Ema.Milan k Emě nikdy nehořel stejnou láskou, jakou hořela a stále hoří ona k němu. Krom jiných problémů se tato rodinka octla v bytové krizi. Milan mohl a stále může bydlet v zahradním domku svého otce, zatímco Emu a vlastně i Marcelku otec Milana před více než 14 dny vyhodil a zakázal jím překročit práh jeho zahradního domku. Pokud se ptáte proč, tak nejspíš proto, že Ema je velmi konfliktní povaha, která by dokázala zkazit si vztahy i s rostlinami v poušti.

Takže se Ema a Marcelka staly tak na půl bezdomovci. Napůl proto, že do zahradního domku chodily na „tajňačku“ jen spát. Už několik dnů se od 7:00 do 19:00 hod. toulaly po městě. Nevím, jak dlouho si Ema myslela, že může v této situaci o malou pětiměsíční Marcelku pečovat. Když nás v našem sdružení Ema s Marcelkou v kočárku navštívily, nejvíce řešila svůj neharmonický citový vztah s Milanem. Opravdu jen okrajově to, že nemá ve skutečnosti kde s Marcelkou bydlet. Celý náš pracovní den byly Ema s Marcelkou s námi v  práci, kdy já  na  konci pracovní doby nabyla jednoznačného názoru, že tato matka se o dítě sama starat nemůže. Jak řekla kolegyně Renata, její mentální vývoj se někde v ranné pubertě zastavil a nikam dál se již neposunul.

I druhý den k nám hned po ránu, do tepla, přišla Ema s kočárkem, ve kterém spinkala malá roztomilá Marcelka. To ráno jí nebylo dopřáno vyspinkat se do sytosti, jelikož se dostavila sociální pracovnice ze sociálně-právní ochrany dětí v doprovodu policie, aby Marcelku matce odebrala a na přechodnou dobu jí svěřila do náhradní rodinné péče pěstounky. Bylo to opravdu nezbytné, jelikož Ema veškerou předešlou pomoc empatické sociální pracovnice odmítla. A tak se  na našem pracovišti hned po ránu 03. 10. 2017 plakalo. Plakala zejména Ema, slzy nezadržela kolegyně Ilona a na krajíčku měla kolegyně Iva.

Po té, co Emu kolegyně Marcela utišila a vlila do ní naději, že svou milovanou dceru může dostat zpět, odešla Ema s prázdným kočárkem za Milanem.

Zda se Marcelka opět vrátí do svého kočárku, já osobně dost pochybuji. Ještě jsem se doposud nesetkala s tím, aby k nám přišla matka s dítětem v kočárku a odešla s kočárkem prázdným.

V Nymburce dne 09. 10. 2017                                                       

Hana Kožuriková