Návod jak zrušit sociálně vyloučenou lokalitu

 

 

 

Dle Gabalovy mapy je v České republice více než 600 sociálně vyloučených lokalit. Počet sociálně vyloučených lokalit se za předchozích deset let nesnížil, ba naopak se počet téměř zdvojnásobil, v některých krajích, jako např. v Moravskoslezském kraji se počet dokonce ztrojnásobil.

A jelikož se o toto téma profesně zajímám, nejednou jsem přemýšlela o tom, jakým způsobem lze sociálně vyloučenou lokalitu zrušit. A to za předpokladu, že obyvatelé této lokality se dobrovolně začlení mezi majoritní většinu a tím se zbaví stigmatizace jedinců či skupin, prostorově vyloučených, pro které jsou typické zejména tyto příznaky: Ztížený přístup k legálním formám lépe finančně ohodnocené výdělečné činnosti, příjem ze sociálních dávek, a s tím spojená materiální chudoba, nízká kvalita bydlení a špatné hygienické poměry, uzavřený ekonomický systémem - lichva a tzv. rychlé půjčky.

Letos na konci léta jsem měla možnost být u toho, jak lze zrušit sociálně vyloučenou lokalitu, a to za ve velmi krátkou dobu.

Nyní popíšu ten nejhorší návod, jak lze sociálně vyloučenou lokalitu zrušit a způsobit obyvatelům této lokality psychickou, finanční a společenskou újmu.

V okresním městě ve Středočeském kraji, kde pracuji mnoho let v pozici terénního pracovníka, se ve středu města nachází starší třípatrový dům jehož součástí je 16 bytů, z toho ještě na konci tohoto léta 14 bytů obydlených romskými rodinami s dětmi. Dům je v soukromém vlastnictví dvou zámožnějších pánů, říkejme jim například Franta a Slávek. Dlouhé roky byl v kontaktu s nájemníky tohoto domu pouze Franta, který se o nájemné poctivě dělil se Slávkem. Platební morálka nájemníků nebyla nikdy alarmující. Dá se říct, že obnos, který pánové od nájemníků očekávali, vždy obdrželi, zajisté i proto, že Franta nájemné vybíral osobně. Obvykle přitom na stížnosti nájemníků co jim nefunguje a co se rozbilo, nijak nereagoval. Ale i tak měl Franta k nájemníkům dobrý vztah a nájemníci ho měli vcelku rádi. V domě bydlela i romská rodina, která již nezvládala výchovu svých dvou adolescentních synů, kteří začali páchat drobné trestné činnosti, takže do domu často jezdila Policie ČR. Zatímco Frantovi to celkem nevadilo, Slávka to, že je jejich dům terčem častých návštěv policie tak "vytočilo", že rozhodl, že se musí tato rodina do 14ti dnů vystěhovat. A jak se doposud Slávek o nájemníky nezajímal, vlastně je ani neznal, se postupně se všemi seznámil, kdy rozhodl, že se z domu do měsíce vystěhují všechny romské rodiny, jelikož jsou to "paka". A i když Franta s tímto rozhodnutím nesouhlasil, egem silnější Slávek od tohoto záměru neustoupil. A tak dvanácti romským rodinám začal "teror", jehož cílem bylo, aby se do měsíce z bytů odstěhovaly. A to bez ohledu, že měly platné nájemní smlouvy a v bytech trvalý pobyt.

Prvním krokem Slávka bylo, pod pohrůžkami, že když nepodepíšou Dohodu o ukončení nájemní smlouvy, že jim odpojí ve sklepě přívod vody. Akce podpis Dohody o ukončení nájemní smlouvy se konala rychle a svižně, kdy nájemníci neměli ani možnost si dokument, který podepisují důkladně přečíst a už vůbec jim nebylo umožněno se s někým, např. se mnou, po telefonu poradit. "Teď není čas někomu volat, zavoláte Kožurikový zítra", jim řekl Slávek. Podpisem tohoto dokumentu se rodiny, které pobíraly dávky ze SSP a DhN odstřihly od pobírání těchto dávek.

A jelikož je všeobecně náročnější sehnat bydlení než zaměstnání, nastala doba zoufalého hledání bydlení dvanácti romským rodinám, které neměly žádné úspory na kauci bytu a jsou v politice bydlení znevýhodnění svou etnicitou a počtem dětí. Navíc, jen málo kdo z nás chce mít za sousedy romskou rodinu.

Dvanáct romských rodin se snažilo najít zejména u OSPODu podporu, ale takřka žádná se jim nedostala, jelikož starosta tohoto města je ob-sousedem zmíněného domu, a tak měl velkou radost, že se romští nájemníci musí vystěhovat. Když jsem mu sama zavolala, že je potřeba tuto situaci urychleně u kulatého stolu s nájemníky a s ostatními pracovníky v pomáhající profesi řešit, řekl mi, že nevidí důvod, proč by měl s těmito lidmi něco řešit, a že naopak spoléhá na mě, na zaměstnance, kterého úřad platí, a který je šikovný, že se postarám o to, aby se tyto rodiny odstěhovaly co nejdál od našeho města. Pro mě z nepochopitelných důvodů se na stranu Slávka přidaly blonďaté terénní pracovnice neziskové organizace, které Slávka doprovázely při častých nájezdech v rodinách, kdy nestydatě rodinám vyhrožovaly, že když se v daném termínu neodstěhují, tak se postarají o to, aby jim sociálka odebrala děti. A věřte nebo ne, na stranu Slávka se přidal i kurátor pro děti a mládež, který rovněž vyhrožoval odebíráním dětí. Pan Franta tomu všemu jen mlčky přihlížel, kdy se dalo z jeho výrazu vyčíst, že ani jemu se tento způsob vyjednávání a nátlaku nelíbí. O co víc se blížil termín vystěhování, o to víc byli nájemníci psychicky vyčerpáni, jelikož nikomu se nedařilo zajistit si nové bydlení. Nedařilo se ani mně. Celé věci ještě uškodila média, kdy v místním tisku vyšel článek - včetně rozhovoru se starostou, že se ti nepřizpůsobiví občané z tolik známé ulice konečně vystěhují.

A i když nejsem žádná "cíťa", dost mě tato kauza vzala. Nenašla jsem žádné řešení, neumím této cílové skupině najít standardní bydlení. Nejednou jsem se v noci probudila a sedíc venku na schodech s cigaretou na rtech, jsem myslela na to, jak se tito lidé cítí, jak situaci vnímají jejich děti, kam se odstěhují a jak budou pak fungovat bez mé pomoci. Také jsem se dopředu obávala, že se mi bude po některých rodinách stýskat, kdy mohu nyní konstatovat, že se mé obavy naplnily.

Dům je nyní takřka prázdný. Takřka proto, že v domě mohly zůstat bydlet čtyři neromské bezdětné rodiny. Romské rodiny se proti své vůli přestěhovaly buď na velkokapacitní ubytovnu v sousedním okresním městě, kam si nemohly přestěhovat své zařízení nebo se přestěhovaly do jiného okresního města do kempu, kdy se nyní modlí, aby nebyla letos tuhá zima. Některé rodiny se narychlo nastěhovaly ke svým známým nebo příbuzným. Dvě rodiny se přestěhovaly do podobné sociálně vyloučené lokality v jiném městě. Žádná rodina si "novým" bydlením nepolepšila, ba naopak, stále si hledají bydlení, které by jim vyhovovalo. S vývojem situace je velmi spokojený pan starosta, jelikož se všechny rodiny přestěhovaly mimo naše okresní město. Neromským rodinám, které v domě zůstaly se po romských sousedech, zejména pak po živých romských dětech, stýská. S rodinami jsem v kontaktu a ze všeho nejvíc si přeji, aby se vrátily zpět, našly si trvalé bydlení v našem okresním městě a pravidelně se potkávaly se starostou, který už Bohu dík brzo starostou nebude.

Toto je v ironickém slova smyslu návod jak zrušit sociálně vyloučenou lokalitu, když se spojí pracovní skupina (Slávek, starosta, blonďaté terénní pracovnice NNO, kurátor OSPODu) jejíž krycí název může znít "bestie".


V Nymburce dne 30.10. 2018

Hana Kožuriková