Říkejme jí třeba Darina.

Profil:

Věk: 20 let

Vzdělání: základní

Příslušnost: SR

Původ: romsko-maďarský

Bydliště: okr. Michalovce

Těhotná - v sedmém měsíci, se s velkým kufrem octla "na ulici" v malém městečku v regionu Nymburk, kde romským občanům již několik let poskytujeme službu terénní programy.

Jak a proč se octla těhotná maďarsky mluvící Romka s kufrem na ulici?

Žila se svým českým (opravdu českým) přítelem na firemní ubytovně v sousedním okresním městě. 

Jenže jejího přítele, říkejme mu třeba Petr, zavřeli a ona musela ubytovnu opustit. Před rokem do Čech přijela za prací se svým bratrem, který se po krátké době od ní trhl a šel si svou cestou. Takže Darina krom Petra, nikoho jiného blízkého v ČR nemá. O loňských Vánocích se seznámila s rodiči Petra, kteří žijí právě v této obci, kam ona přijela s kufrem. Myslela si, že jí Petrovi rodiče přijmou a že bude moci u nich bydlet. Ale to se nestalo.

Takže to pondělí mi zavolala paní z místního úřadu, že nevědí co s ní, že od rána sedí na lavičce před úřadem. A proč zavolala mně? Má dobrou zkušenost s mou praxí v terénu a mou vizitku s tel. číslem má na dosah. Chtěla jsem za Darinou dojet hned po té, co dokončím činnosti, které jsem měla tento den naplánované, ale zavolala mi servírka Jarmila z místní restaurace, která se nachází vedle úřadu. Jarmila byla před více než deseti lety mou klientkou, když žila sama se dvěma malými dětmi a potýkala se s různými problémy, se kterými jsem se jí vždy snažila pomoci. Řekla mi do telefonu, že vzala Darinu do restaurace, dala jí najíst a napít a že jí může na jednu noc zaplatit spaní v sousedním městě na ubytovně, a to vše za předpokladu, že mi jí ráno v devět přiveze do kanceláře a já se o ni postarám.

Ráno tak k nám do kanceláře vešla vystrašená, hladová, zanedbaná těhotná Darina. A samozřejmě, že bez peněz. Komunikace s ní byla velmi obtížná, jelikož, a to nám nedošlo hned, nám česky moc nerozuměla a její slovní zásoba ve slovenštině byla velmi omezená. Chvílemi to vypadalo, jako když nás blafuje nebo si vymýšlí. Komunikační barieru odstranila kolegyně Renata, která plynule mluví maďarsky, což je mateřská řeč Dariny. Když s ní začala Renata mluvit maďarsky, bylo to, jako kdyby oživla a již byla schopna věcně odpovídat na to, jak si představuje naší pomoc a co od nás očekává. Řekla nám, že by se chtěla vrátit domů, ke své adoptivní rodině, ale že neví, zda jí přijmou, a také, že nemá peníze na cestu. Pro nás z toho plynuly dva celkem složité úkoly:

Za prvé, zjistit, zda jí adoptivní rodiče přijmou těhotnou domů, a za druhé, sehnat peníze na cestu. Zjistit v kolik hodin jí jede vlak, pokud možno bez přestupu, do města Michaľovce, zas tak složité nebylo. Horší bylo sehnat kontakt na její "mamičku", jelikož neměla její tel. číslo a na sociální síti nebyla dlouho přihlášená. Napadlo mě podívat se na webové stránky obce Veľké Kapušany, kde jsem ke svému údivu vyčetla, že v této obci rovněž se poskytuje služba terénní programy, podpořená z ESF. Pak už bylo jen maličkost, zavolat kolegům ve Veľkých Kapušanech a požádat je o spolupráci. A jak už to bývá, většina terénních pracovníků zná dobře svůj terén a tak, když jsem jim řekla, o koho jde, sdělili mi, že teď hned navštíví rodiče Dariny, situaci s nimi proberou a zavolají mi zpět.

"Dobrý děň, mamička Dariny na ňu čaká, móže sa vrátit domou." Mi sdělil můj slovenský kolega do telefonu.

A tak ještě zbývalo s celou tou situací seznámit sociální odbor Městského úřadu v Nymburce. Kurátorka pro dospělé, opět k mému údivu, mi ochotně a takřka ihned vydala peníze z pokladny, abych mohla Darině koupit jízdenku (včetně místenky), domů na Slovensko. Jenže to ideální spojení bez přestupu, aby byla doma v rozumných ranních hodinách, bylo až ve 23:00 z Kolína. Ale my jsme si i s touto věcí uměli poradit. Naše asistentka Ilona si vzala Darinu po práci k sobě domů. Darina se tak mohla u ní vysprchovat, navečeřet a před cestou si u ní odpočinout. Do Kolína jí odvezla našim služebním vozem, na který nám začátkem tohoto roku finančně přispěl Městský úřad Nymburk. Do vlaku jsme Darině udělali velkou svačinu. Jak jsme se po telefonu domluvili, kolegové ze Slovenska na ní druhý den v deset hodin dopoledne čekali na nádraží a doprovodili jí domů k její mamičce.

Se slovenskými kolegy jsem se domluvila, že jim budu ještě nápomocná při stanovení otcovství dítěte Dariny a Petra a nejspíš i při stanovení výživného. A pak - že příští rok v létě si se slovenskými kolegy střihneme výměnou stáž, abychom si vyměnili pracovní zkušenosti.

A proč vlastně tuto kauzu popisuji, co je na ní tak zajímavého? Ta skvělá propojenost více lidí, více institucí, která se opírá o důvěru, vynaložené úsilí v minulosti, historicky dobře odvedenou práci a promyšlenost terénních programů díky finanční podpoře EU.

V Nymburce dne 30.10.2018 

Hana Kožuriková