Příklad dobré praxe - Mirek

Sociálně vyloučená lokalita na Nymbursku, kde žije více než osmdesát Romů, nelibé aroma ve vzduchu a děti pobíhající za každého počasí polonahé a bosé mezi odpadky.

Jen malá část obyvatel tohoto „ghetta“ je zaměstnána, ostatní jsou na sociálních dávkách.     Lidé si zde žijí podle svých pravidel a jen těžko mezi sebe někoho pustí. Nějaký čas mi tedy trvalo, než mě tito Romové přijali a než pochopili, že není v mém zájmu je pozorovat ani udávat, ale jim formou terénní sociální práce nabídnout pomoc.

Mezi těmito lidmi žije i patnáctiletý Mirek. Už od pohledu je to hodný, tichý kluk. Když byl Mirek malý, jeho otec ho velmi surově mlátil. Matka se po nějakém čase s Mirkovým otcem rozvedla.

Netrvalo dlouho a matka si našla přítele. Byla natolik zamilovaná, že občas zapomněla na svého syna. Moc jí nezajímalo, jestli má Mirek na jízdenku do školy, zda má svačinu, nebo čisté oblečení. V základní speciální škole byl v negativním slova smyslu trnem v oku zejména ředitelce. Nedostatek financí již dlouhou dobu sehrává v této rodině velkou roli. Matka utratí nemálo peněz za alkohol a cigarety. A aby toho nebylo málo, hraje automaty.  Mirkovi se již na základní škole nakupily neomluvené hodiny. Komunikace s matkou byla pro všechny velmi těžká. Dostala několik pozvánek ze školy, na které nereagovala. Ani na mé časté domlouvání a varování, že jí mohou odebrat dávky a poté i syna, nijak nereagovala.  Došlo tedy k situaci, kdy musela škola uvědomit sociální odbor příslušného Městského úřadu. Sociální pracovnice podala návrh k soudu na umístění Mirka do ústavní péče. U soudu byl přítomen i otec Mirka, který chladně prohlásil, že by měl jít do ústavu.

Na vyzvání soudu jsem napsala zprávu k situaci rodiny i já. Napsala jsem, že se domnívám, že by bylo dobré svěřit Mirka do péče babičky, která je schopná se o něj postarat lépe, než jeho matka. Soud přihlédl i k této zprávě a svěřil Mirka do péče babičce, která žije v jejich v těsném sousedství.  Mirek tak dostal šanci dále žít v rodině, kdy o vlásek unikl ústavu.

S Mirkem se vídám pravidelně, vždycky si máme spolu o čem povídat. Často se mi svěří s tím, co ho trápí, co mu v životě schází, co by si v životě přál.  Je to opravdu hodný romský chlapec, který hledá místo ve svém životě, kdy já mu pomáhám najít ten správný směr.

                                                                                                          

Terénní sociální pracovnice

Marcela Biháriová